Pouť na Velehrad - Den čtvrtý

 Den svatého Cyrila a Metoděje.  Je to obrovské zklamání,  ale končím.  Chyby v přípravě,  zejména špatné boty a to,  že jsem s sebou neměl náplast na puchýře, mě dohnaly.  

V noci nakonec nepršelo,  nocleh v luxusním přístřešku byl parádní,  jen bolest nohy mě často budila.  K puchýři se přidal kotník - nejspíš od toho jak jsem bolavé noze ulevoval.  Vařím ranní čaj a pomalu balím.  Počasí pod mrakem,  ideální na turistiku.  Jdu směrem na Jevíčko.  Ve vesnickém  Coopu mají dokonce obvazy,  tak jeden kupují a stahuji kotník.  

Jde se o trochu lépe,  ale v Jevíčku mě bolest přemáhá.  Při obědě v zahradní restauraci  přemítám,  co dál.  Začalo pršet a já se rozhodl.  Dalších 120 kilometrů neujdu.  Končím.   Chvilku googlím a něco mě napadá.  Autobusem v dešti do Moravské Třebové.  Káva na náměstí.  Chladno a déšť.  Opravdu je to jen 24 hodin,  co jsem tady šel v odpoledním vedru?

Vlakem do České Třebové a rychlíkem do Otrokovic.  Nakonec lokálkou do Spytihněvi.  Když nemůže hora k Mohamedovi,  musí Mohamed k hoře.  Na Velehrad to mám necelých dvacet kilometrů.  To dojdu i po čtyřech 😀

Tady na Moravě je po dešti.  A obilí už zlaté. Kráčím pomalu k nedalekým  výběžkům  Chřibů.  Na vrcholu prudkého kopce  se mi dostává zasloužené odměny za všechno strádání - zlatým zapadajícím sluncem zalitá moravská krajina. Opravdová nádhera! 

Odbočuji do lesa.  Po dešti to tu pěkně klouže.  Z větve si dělám hůl a připadám si trochu jako Gandálf.  Prudký sestup do údolí a prudký výstup nahoru.  Co je to tu za kopce?? V lese se stmívá  a já si představuji,  jak se mi na vrcholku hole  rozhořívá koule bílého světla. Gandalfovi by se určitě rozhořela,  mě musí stačit,  že les končí a já se pomalu blížím  k dnešnímu cíli - vyhlédnutému  přístřešku. Co kdyby opět pršelo? Rychlá večeře,  začíná se zvedat studený vítr a tak na nic nečekám a zalézám  do spacáku.  Dobrou noc! 😀