Pouť na Velehrad - Den třetí

 Dneska hlavně žádné hlouposti! To je první myšlenka,  se kterou se ráno probouzím.  Žádné rekordy,  žádné polykání  kilometrů! Můj dnešní lesní nocleh byl super,  spal jsem jako špalek, silnice nesilnice.  A  bylo tepleji,  dnes žádná rosa.  

Rychle balím a na nedaleké  krásné vyhlídce  do  údolí na Moravskou  Třebovou si vařím kaši.  Dnes to bude chtít navštívit civilizaci,  pokud se součástí mě stravy nemají stát šišky a kořínky.  Rozhoduji se upravit trasu a vzít to právě přes Moravskou Třebovou.  Doplnit zásoby, zcivilizovat se a tak.  

Trošku mi dělá starost puchýř na levé noze.  Zatím to jde,  ale součástí návštěvy Moravské bude i lékárna.  Jdu kousek po hlavní silnici a  říkám si,  že kamiony mi předchozí dva dny fakt nechyběly.  😀 Naštěstí brzy odbočuji do lesa a příjemným borovým lesem pokračuji  téměř na kraj Moravské.  Slunce se schovalo a můj komfort vzrostl na dvojnásobek. 

Cestou si představuji ostrov civilizace přede mnou a v mých představách  dostává  Moravská Třebová lesk Las Vegas s kasíny a hotely a neony.  Tam musí být stovky sprch s teplou vodou a tisíce elektrických zásuvek a spousta obchodů s potravinami a hektolitry kávy a prosím prosím aspoň jedna otevřená restaurace!! 

Jako znamení z nebes nalézám na Mapách.cz, že v Moravské je Aquapark!! Smývám ze sebe pot a špínu a únavu z cesty a úplně bez pocitu viny se tři hodiny válím u vody!! 😀 Je to krásně na tom světě!

Ale dost válení,  nastal čas jít dál.  Od paní na recepci si vyzvedávám  skoro nabitou  powerbanku a v rychlém sledu navštěvuji  Billu,  bankomat a lékárnu.  V Moravské mě sice nepřivítaly ozářené  mrakodrapy jako ve Vegas,  ale i tak je zde moc krásně historické centrum. Lepím puchýř  a vyrážím.  Náplast funguje skvěle,  jdu zase jak za mlada.  Musím si zapsat,  že tohle je nezbytná výbava každého Poutníka! 

Udělalo se dusno,  už jsem zase zralý na aquapark,  naštěstí jdu ve stínu lesem. Cesta mi příjemně utíká,  opět nikde nikdo a tak nastal čas na Otčenáš  a Morituri te salutant. A taky si dnes oprašuji písně od Spirituál kvintetu.  

V Městečku  Trnávce se na ně konečně usmálo štěstí a já jsem nalezl  otevřenou restauraci! Chvilku posedím,  bavím se s místními cyklisty  a přitom  zjišťuji,  že má v noci pršet.  Původně jsem chtěl nocovat na místním hradu  Cimburku,  tam ale podle výpovědi místních žádný přístřešek není.  Mapy.cz mi ukazují krásny přístřešek asi 4 kilometry daleko,  tak znovu nasazuji batoh a v záři zapadajícího slunce kráčím  dál. Přístřešek je opravdu moc hezký,  uléhám a rychle spím.