Pouť na Velehrad - Den první

 Tak Den D je tady! Po dnech plánování a  příprav a těšení se vyrážím na cestu!! Batoh sbalený,  powerbanky  nabité, ještě  rozloučit s dcerou a  Kočkou  a jde se! 😀

Po nočním dešti je vzduch svěží a  chladný,, na obloze  ranní  slunce.  První  kilometry  mám pocit trochou jako Bilbo nebo Frodo když vyráželi na svá  velká  dobrodružství  po důvěrně známých  stezkách. Jdu přes  Končiny a Jahodov  a vzpomínám, kolikrát jsem tady byl běhat nebo se projít,  teď jsou  však mé kroky součástí  mnohem  delší procházky.  😀

Sestupuji  lesem do údolí  Zdobnice,  překračuji  jí a přemítám, kolik  ještě přejdu potoků a řek než se přede mnou  objeví  věže  velehradské  baziliky. Od Zdobnice  stoupám do prudkého kopce až na vrchol  Chlumu  (603 m.n.m), dominantě našeho okolí  Jdu lesem úplně sám,  nikde nikdo,  tak se na střídačku  modlím  a zpívám.  Nahlas.  😀 Terezo,  řekni  mi,  kolik je na světě takovejch  měst, řekni kdo by se vracel když všude je tisíce cest  ...

Prudký sestup do Litic do údolí Divoké Orlice  následovaný  stejně prudkým  stoupáním.  Jsem schválně zvědav,  kolik výškových metrů to dnes bude.  Kousek roviny před  Českou Rybnou a Hejnicemi,  víno máš a markytánku,  dlouhá noc se prohýří  ..V Hejnicích zklamání,  sympatická hospoda zavřená,  takže jen lehký oběd z vlastních zásob.  A jde se dál směrem na  Žampach.  V lese potkávám tři elfky na koních.  Asi to nebyly elfky,  ale do tohoto krásného lesa by se elfky hodily 😀

V Žampachu další zklamání,  žádná restaurace Nezbývá než jít dál.  Cesta je prach a štěrk  a udusaná hlína a šedé šmouhy  kreslí do vlasů ... Záchrana se jmenuje Růženka  Písečná!! Nezemřu na dehydrataci ani na akutní deficit kofeinu!! Bože,  jak já se těšil na kafe!! Odpočinek se hodil,  v nohách už mám 30  kilometrů,  ale  teď jsem opět fit.  Do cíle své dnešní pouti,  na hrad Lanšperk, jdu po cyklostezce mezi  Letohradem a Ústím,  kterou důvěrně znám z koloběžky.  Sice je to asfalt, ale rychle  to utíká.  Tady potkávám spoustu cyklistů,  tak se tento úsek musím obejít bez zpěvu,  protože  nechci mít na svědomí nějaký šok a následnou  nehodu 😀 

Je čtvrt na osm večer když zdolávám závěrečné stoupání na hrad Lanšperk a pro dnešek vypínám hodinky.  Nakonec to bylo necelých 39 kilometrů a nastoupaných výškových metrů  bylo 890! Odpočívám  na trávě,  slastně si vychutnávám chůzi bez bot,  čekám na západ slunce  a na vršku rozhledny se modlím a děkuji našemu Pánu za celý dnešní nádherný den.  

Až dopíšu blog, nachystám si nocleh pod hvězdami,  uvařím si neodmyslitelný čaj a půjdu spát  - zítra mě čeká další poutnický den!