Poutníkův deník

Jako milovník pohádek si myslím,  že každý příběh by měl mít dobrý konec.  Po včerejším  smutném rozhodnutí na náměstí v Jevíčku to tak nevypadalo,  ale nakonec asi všechno dopadlo dobře - Konec dobrý všechno dobré!!  Dost mudrování! Usínal jsem v turistickém přístřešku asi 8 km před Velehradem a zde jsem se taky po klidné noci probudil.  V noci opět nepršelo,  ale jeden nikdy neví.  V klidu balím,  lepím a obvazuji nohu a za pomoci včerejšího klacku,  který jsem si překřtil na Gandalfa,  vyrážím vstříc  posledním kilometrům.   Cesta příjemně utíká,  jdu malebnou cestou plnou lesů,  polí a luk ve zvlněné moravské krajině a užívám si ranní slunce. Společnost mi dělají Spirituál kvintet a Brontosauři.  Jak se blížím k Modré,  vesnici těsně před Velehradem,  slyším za sebou temné dunění hromů.  Přicházím k dřevěné rozhledně nad Modrou,  ze které je krásně vidět do kraje,  mimo jiné...

 Den svatého Cyrila a Metoděje.  Je to obrovské zklamání,  ale končím.  Chyby v přípravě,  zejména špatné boty a to,  že jsem s sebou neměl náplast na puchýře, mě dohnaly.   V noci nakonec nepršelo,  nocleh v luxusním přístřešku byl parádní,  jen bolest nohy mě často budila.  K puchýři se přidal kotník - nejspíš od toho jak jsem bolavé noze ulevoval.  Vařím ranní čaj a pomalu balím.  Počasí pod mrakem,  ideální na turistiku.  Jdu směrem na Jevíčko.  Ve vesnickém  Coopu mají dokonce obvazy,  tak jeden kupují a stahuji kotník.   Jde se o trochu lépe,  ale v Jevíčku mě bolest přemáhá.  Při obědě v zahradní restauraci  přemítám,  co dál.  Začalo pršet a já se rozhodl.  Dalších 120 kilometrů neujdu.  Končím.   Chvilku googlím a něco mě napadá.  Autobusem v dešti do Moravské Třebové.  Káva na náměstí.  Chladno a déšť.  Opravdu je ...

 Dneska hlavně žádné hlouposti! To je první myšlenka,  se kterou se ráno probouzím.  Žádné rekordy,  žádné polykání  kilometrů! Můj dnešní lesní nocleh byl super,  spal jsem jako špalek, silnice nesilnice.  A  bylo tepleji,  dnes žádná rosa.   Rychle balím a na nedaleké  krásné vyhlídce  do  údolí na Moravskou  Třebovou si vařím kaši.  Dnes to bude chtít navštívit civilizaci,  pokud se součástí mě stravy nemají stát šišky a kořínky.  Rozhoduji se upravit trasu a vzít to právě přes Moravskou Třebovou.  Doplnit zásoby, zcivilizovat se a tak.   Trošku mi dělá starost puchýř na levé noze.  Zatím to jde,  ale součástí návštěvy Moravské bude i lékárna.  Jdu kousek po hlavní silnici a  říkám si,  že kamiony mi předchozí dva dny fakt nechyběly.  😀 Naštěstí brzy odbočuji do lesa a příjemným borovým lesem pokračuji  téměř na kraj Moravské.  Slunce se sc...

 Poklidná ticha noc pod nádhernou hvězdnou oblohou na starém hradě bez prokázané přítomnosti  místních strašidel - toť sen každého znaveného poutníka.  Budím se brzy - budí mě práci,  slunce a ranní  rosa.  Chvilku lenoším,  ale pak vylézám,  suším spacák a vařím lehkou snídani.  Spacák ještě neuschl, ale musím balit,  v devět chci být v 5 kilometrů  vzdálené Dolní  Dobrouči  na mši svaté.  Mše byla krásná a jako příjemný bonus jsem s laskavým svolením pana faráře využil doby mše k dobití  powerbanky  😀 Před kostelem se mě ptají dvě paní kam mám namířeno.  Když odpovím,  že na Velehrad, tak mi přeji hodně štěstí a žehnají mi.  Budu to dnes asi potřebovat,  začíná být pěkně vedro.  Z Dobrouče jdu krásnou lipovou alejí  k Horákově kapli,  kde je i studánka s prý zázračnou vodou.  Jestli je zázračná nevím,  ale dobrá určitě a tak si plním obě láhve co nesu.  Os...

 Tak Den D je tady! Po dnech plánování a  příprav a těšení se vyrážím na cestu!! Batoh sbalený,  powerbanky  nabité, ještě  rozloučit s dcerou a  Kočkou  a jde se! 😀 Po nočním dešti je vzduch svěží a  chladný,, na obloze  ranní  slunce.  První  kilometry  mám pocit trochou jako Bilbo nebo Frodo když vyráželi na svá  velká  dobrodružství  po důvěrně známých  stezkách. Jdu přes  Končiny a Jahodov  a vzpomínám, kolikrát jsem tady byl běhat nebo se projít,  teď jsou  však mé kroky součástí  mnohem  delší procházky.  😀 Sestupuji  lesem do údolí  Zdobnice,  překračuji  jí a přemítám, kolik  ještě přejdu potoků a řek než se přede mnou  objeví  věže  velehradské  baziliky. Od Zdobnice  stoupám do prudkého kopce až na vrchol  Chlumu  (603 m.n.m), dominantě našeho okolí  Jdu lesem úplně sám,  nikde nikdo,...

 Život je pouť.  I cesta může být cíl.  Každý krok se počítá.  Kupředu levá.  Chci to zažít na vlastní kůži,  vlastní nohy i vlastní záda.  Poznat sám sebe. Nalézt vztah k Bohu, světu a lidem.   A vyrazit s tisícovkami jiných poutníků k hrobu svatého Jakuba v Santiagu de Compostela.  Zítra vyrazím na svou pouť k svatému Jakubu nanečisto.  Tady u nás doma.  Těžko na cvičišti,  lehko na bojišti.  Sbalím batoh,  spacák a karimatku, zavřu dveře a vyrazím vstříc  dálkám.  Z Rychnova nad Kněžnou na Velehrad.  Přes 200 kilometrů po turistických trasách.  Těším se a jsem zvědavý na cestu i sám na sebe.  Zvládnu to? Za jak dlouho? Kolik ujdu za den? Potkám po cestě někoho zajímavého? Příští dny přinesou odpovědi.  A možná nové otázky.   Budu si psát  tento deník.  Pro sebe i pro další poutníky životem.